Tomáš Marek, 8. 4. 2010

Snímek Cinematerapie je tak trochu zjevením na české filmové a dokumentární scéně. Nenápadné dílko přibližuje divákovi jedenáct osudů lehce výstředních lidí, kteří se přes inzerát České televize přihlásili na casting, kde budou moci říct svůj příběh. A že mají opravdu o čem mluvit.

Režisér Ivan Vojnár a scénárista Tomáš Bojar se zhostili svého úkolu vlastním originálním způsobem. Prvek reality show, kdy protagonisté na sebe prozradí první a poslední a jsou vystavování mediálnímu tlaku a senzacechtivosti, je zcela potlačen. Do popředí se tak dostávají samotné příběhy, jejichž vyprávění není vynucováno, ani inscenováno.

Kamera jako zpovědnice

Příběhy jednotlivých účinkujících se zprvu zdají vcelku banální až výstřední. Ať už se jedná o ztrátu bližního, problému s rodinou a dospíváním, nacházení sebe sama nebo jen vztah k blízkým lidem i zvířatům, všechny mají jedno společné – pro jejich autory jsou to třinácté komnaty, se kterými se dosud nedokázali vyrovnat. A právě kamera je tím prostředníkem, kterému se protagonisté otevřou, někdy i více, než by se dalo očekávat (a to i po obrazové stránce).

Příběhová mozaika

Silnou stránkou Cinematerapie je způsob vyprávění. Autoři postupně nabízejí divákovi střípky příběhů každého protagonisty a střídavě se k nim vrací. S každým dalším kouskem se jednotlivá vyprávění mění a divák je nucen znovu přehodnotit celý příběh, kdy se jeho části ukazují v zcela novém světle. Takto zpočátku banální příběhy nabírají na závažnosti. Dokumentární forma je tu částečně narušována krátkými hranými vsuvkami, kde účinkují jednotliví aktéři.

Podle slov Tomáše Bojara neexistoval na začátku natáčení prakticky žádný konkrétní scénář a celý projekt byl jakýmsi experimentem. Na snímku to je znát. Tempo vyprávění může pro někoho být příliš nesoustředěné a zmatečné a celková stopáž 108 minut také nemusí každému vyhovovat. Dalo by se polemizovat, zda by Cinematerapie byla stejně zajímavá i v případě, kdy by účinkující v sobě neměli tak velkou dávku exhibicionismu a zda přínos snímku je stejně důležitý i pro diváky.

Svěží dokumentární přístup není vše

Sečteno a podtrženo, snímek Cinematerapie nepřináší nic nového, ani originálního svým námětem, ale svou formou vyprávění. Nečekejte srdcervoucí scény a emociálně vypjaté situace. Nejspíše se nestane kasovním trhákem a své publikum si najde spíše mezi vnímavými jedinci, kteří mají rádi citlivý přístup k zajímavým, skutečným příběhům a komornějšímu zpracování. Pokud mezi takové patříte, určitě si jej nenechte ujít. Pro ostatní zůstane toto dílo jen dalším průměrným dokumentem naší doby.

Hodnocení: 4****

(Recenze vyšla na webu Topzine.cz, http://www.topzine.cz/recenze-cinematerapie-reality-show-tak-trochu-jinak/ .)

Zpět na úvodní stránku cinematerapie.cz

         Filmový plakát

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..