Stanislav Šulc, 8.4.2010
Big Brother, Vyvolení, Trosečník… Nechvalně slavné tuzemské pokusy prokázaly, že český divák buranské reality shows nemá rád. Nyní přichází Ivan Vojnár s dokumentem Cinematerapie, z formátu reality show si vypůjčuje mnoho postupů a dokazuje, že i u nás může vzniknout živelný a neotřelý dokument.
Vojnár a jeho spoluscenárista Tomáš Bojar přišli s originální myšlenkou: udělali casting, kde jim obyčejní lidé měli říct, cokoli chtěli. Z původně zcela nahodilé skupiny lidí postupně vytvořili komunitu, která si vzájemně pomáhá řešit problémy popsané při castingu. Tím autoři zcela nově využili tradiční koncept reality show a postupně jej rozvíjeli vlastní tvůrčí činností. Pro své postavy sepisují krátké scénky – de facto „úkoly“ známé z Big Brothera – a doufají, že když si tito lidé zahrají sami sebe, bude to mít pro ně samotné přínos, pomůže jim to leccos si v životě urovnat.
Důchodce pejskař je konfrontován s tím, že nic jiného než své čtyřnohé miláčky již nemá a že kapitalistická společnost mu nepomůže. Nejrůznějšími fobiemi stíhaná excentrická Olivie pochopí, že musí zpívat, protože jen při tom je skutečně šťastná.
Na první pohled bezproblémový motorkář Pavel zjistí, že jeho přístup „jsem pořád v pohodě“ možná ničí jeho vztah s partnerkou. I další příběhy jsou zcela obyčejné, každodenní, všední. O to Vojnárovi jde – v takových příbězích totiž dokáže nahlédnout některé typické rysy dnešní společnosti.
O totéž se pokoušel ve svém předchozím autorském dokumentu Rozpomínání na Zrcadlení. Navazuje na takové veličiny českého dokumentu, jakými byli Evald Schorm – autor krásného eseje Zrcadlení – či Jan Špáta, a jednoduchými otázkami kladenými nejobyčejnějším lidem zachycuje klíčové tendence dneška.
V Cinematerapii mu možná primárně jde o pomoc jednotlivým aktérům/postavám. Ale přesto poodkrývá ducha doby lépe než většina jeho kolegů či publicistů, kteří se o to většinou marně pokoušejí. A to se nikdy žádné sebeslavnější reality show nepodařilo. Spolu s britskou hororovou sérií Dead Set z roku 2005 je Cinematerapie asi jediným dobrým kulturním artefaktem, který díky fenoménu reality show vznikl.
Hodnocení: 80 %
(Recenze vyšla na webu e15.cz.)