Životní příběh Heleny a Petra pohledem Ivana Vojnára

Během vyprávění protagonistky Anny kamera občas snímala i Helenu a Petra.

Helena a Petr jsou v detailu u cihlové stěny studia ČT.

Helena se objevuje před bílým pozadím.
Helena: My v podstatě jsme sem nepřišli s žádným velkým příběhem, ale naopak s obyčejným naším příběhem, že to není nic přelomovýho, převratnýho, u čeho se člověk bude smát, až se bude za břicho popadat, nebo naopak brečet.

Vedle Heleny se objevuje Petr.
Petr: Cestoval jsem docela dost dlouho a byl jsem ve státech a najednou přišla taková ta příležitost, která…, o který jsem si nechával tak jakože zdát docela dost dlouho, a to byl výlet na Nový Zéland. A k výletu na Nový Zéland přišla…, přišel jeden takovej okamžik v životě…
Helena: Když to takhle Petr začal, tak nás dal dohromady vlastně člověk, kterýho já jsem znala úplně přes jinou rodinu, a tak dále, my jsme chtěli jet oba dva sami se někam podívat a tenhleten Jindra řekl – pojede s tebou jeden můj kamarád (Helena pokládá ruku Petrovi na rameno), já jsem řikala – né… Vypadalo to asi tak, že jsme se ze začátku strašně nechtěli (zasměje se).
Petr: No dalo by se říct skoro, ty jo, tak jako že z mýho trošičku zájmu o astrologii vyplývá, že zrozenec panny, čímž je ona, a zrozenec ryb jsou znamení naprosto nevhodný pro praktický život v životě.

Petr jde po schodišti domů, mluví, vejde do dveří bytu.
Petr: Já jsem kousek z vesnice tady odsaď, ňáký tři kilometry, a manželka je z Havlíčkovýho Brodu, takže jsme tady přistěhovaní do Litomyšle.

Objeví se jejich malý syn, Petr mu řekne – podívej, máme návštěvu. Objevuje se i Helena, zdraví se se štábem.
Helena: Mě by to taky docela zajímalo, ta vaše koncepce toho, protože jsem tak jako hledala, co ta cinematerapie, co to je, a tak jako jakou vy máte vizi by mě docela zajímalo, jestli to není tajemství.

Záběr na synka, jak kouká na televizi, posléze uvidíme i detail jeho obličeje, v rohu je vidět kytara a buben, přijdou i pohledy na Petra a Helenu, jejich byt.
Petr: No víceméně takový to první promluvení na kameru, musim přiznat, že jsem byl strašně nervózní. Poprvý když jsme tam přišli a byla tam taková ta atmosféra těch lidí, který maj jakýsi očekávání a do něčeho jdou a nevědí do čeho…
Helena: No my jsme tam šli spolu nakonec, že jo, to bylo takový rozhodování.

Několik protagonistů obědvá, mezi nimi i Helena a Petr. Do toho zní hlas: Dostanete příležitost vyslovit to, co je pro vás důležité, zajímá nás váš osobní příběh. Na titulku se objevují věty: Zajímá nás váš osobní příběh. Dostanete příležitost vyslovit to, co je pro vás důležité.

Protagonistka Anna mluví před bílým pozadím. Během vyprávění přichází i záběry i na Helenu a Petra u stolků na úvodním castingu.

Během vyprávění protagonisty Václava přišly záběry na Helenu a Petra.

Helena a Petr jsou u sebe doma.
Helena: My jsme si to udělali takový, jak jsme chtěli podle sebe, no a nestálo nás to teda málo úsilí, hlavně muže tady mýho, kterej to vlastně postavil celý sám tady. No, ale přežili jsme to, tak dobrý, no.
Petr stojí u kuchyňské linky. Pak stojí vedle Heleny. Během povídání je i záběr na jejich děcko, jak sedí před televizí a zřejmě hraje hru.
Helena: Taky se hádáme, že jo, a jsme naštvaný a jsme náladový, jako každý lidi. Ale prostě tak jako… ňákým způsobem jsme se se sebou srovnali a jsme hlavně spokojený sami se sebou, a to nám dává prostě to, že jsme jako ňákým způsobem šťastný. Ale to neznamená, že jsme pořád vysmátý a úplně super, a pořád máme takhle palce nahoru, že jo, to tak není.
Mě to nepřekvapuje, třeba u vás, že jako se vždycky vznítí ňáká pochybnost, když člověk vidí něco moc pozitivního, protože prostě jako hledá samozřejmě, co je za tím, tak si říká – ten člověk je… jsou v nějaký sektě teda, která jako je vede někam, nebo co? A já nevím, no, tak…
Já bych nechtěla nikdy prostě, aby se mi stalo to, že jako bych o toho jednoho ze svých dvou mužů přišla (v záběru jsou vidět všichni tři – Helena, Petr i syn). Jo, to nemůžu říct, že mě děsí, já se toho nechci jako bát, jo. Ale to je… to jako bych nechtěla nikdy zažít…

Helena, Petr a zpěvačka Veronika se baví v hudebním klubu.
Hraje hudba, jsou tam i další kamarádi. Následně je Veronika za mikrofonem, vlní se, ale nezpívá.

Petr s Helenou stojí v pasáži a mluví.
Petr: Když člověk někomu chce dělat manažera, tak jsou tam určitý věci, který musí udělat proto, aby… aby moh´ bejt jejich manažerem. Pro mě teďkon v tuhletu chvíli to je vyřešit si určitou osobní věc – pití alkoholu a kouření cigaret.
Helena: To není o tom, že by se zmrskal každej den, někdy jako…
Petr: No jo, no, je to tak samozřejmě, že už od doby, kdy se nám měl narodit Štěpánek, tak jsem si začínal uvědomovat, že je to moc a příliš, zdědil jsem to po svém otci…
Helena: Já ho podporuju v taj tom, co chce dokázat třeba, a teďka je takový zvláštní období, víte, že prostě já třeba nemám náladu na to se k němu jako v tom připojit…

Vidíme Veroniku zpívat.
Helena (zasměje se): Veronika? Hm, nevim, co o ní chcete slyšet? Nevím, co o ní můžu říct, že jo.
Vojnárův hlas: Všechno, co o ní můžete říct.
Helena: Co by řekla o sobě Veronika sama? Řekla by všechno?
Petr: Já myslím, že by Verunka řekla všechno.
Helena: Verunka je napůl Kubánka, narodila se tady v Čechách, (na Petra) nechceš říct něco ty?
Petr: Maminka její, tuším, že byla…, jestli to tak je, byla lehká žena, a nemohla se o ni postarat, tudíž ji předala do rukou kojeneckýho ústavu a z kojeneckýho ústavu si ji vzala paní, dneska maminka v Český Třebový.
Helena: Tak se na ní podívejte, na tu holku jako. Je přesto, z čeho vyšla, tak je v pořádku, zpívá, žije, chová se slušně, netropí hlouposti, nebere drogy…
Petr: Měla velkou závislost na…
Helena: He… Nebere drogy.
Petr: Měla velkou závislost…
Helena: Měla velkou závislost, takže asi to zvládla, její maminka, ne? Já myslím, že dobře. Co neřek´…
Petr: O Veronice…
Helena: Co neřek´ o Veronice…
Petr: Jednu, jednu určitou věc jsi určitě neřekla, kterou by Verunka určitě řekla.
Helena: Myslíš, že by to řekla?
Petr: Já myslím, že by to řekla, protože Verunka se za to nestydí.
Helena: Veronika je lesba, he he, tos myslel?

Během povídání se objevily i záběry Veroniky za mikrofonem, záběry Veroniky, Heleny a Petra, jak jsou společně u baru, záběry Veroniky a Heleny v baru.

Petr a jeho tchán jdou po zahradě.
Tchán: Oko kamery… My jsme si dneska o vás povídali.
Vojnárův hlas: A co jste si povídali?
Tchán: Rolí právníka je, že celý život vstupuje do cizích problémů.
Vojnárův hlas: Máte pocit, že vstupujete do problémů svý dcery dost často?
Tchán: No tak to určitě, a já se dokonce domnívám, že velmi často nevhodně, což bylo dřív. Dneska už je to trošku o něčem jiném, protože je dospělá.

Petr s tchánem stojí u chaty.

Petr: Aspoň za mě to je tak, jakože to je takový neustálý koloběh života, kde se určitý chyby a určitý věci opakujou chtě nechtě a…
Tchán: Já bych… já bych teda, promiň, já bych to řekl úplně jinak.
Petr: Řekni si to po svým… Tak si to řekni po svým.
Tchán: Já bych to řekl úplně jinak. Všichni lidé, všichni, co tady stojíme a všichni, co jsou tam za tím plotem (ukazuje), všichni mají otázku „proč?“.

Petr s tchánem stoupají do schodů v dřevěné chatě.
Tchán: A já po rozvodu svého manželství jsem se zde ubytoval.
Záběr na chlapečka v posteli.
Petr: Helenka kdysi měla touhu ve svým mládí zkusit mít intimní vztah se ženou. A měl jsem takovej ten pocit, že tím, jak k nám vstoupila do života zpěvačka z Tria, která o sobě tvrdí, že je lesba, i když já si myslím, že je to spíš póza, než že to tak doopravdy je, tak se to v Helence trošičku projevilo a víceméně vymizel ze života ňákej intimní vztah a já teďkon zkusím bejt trpělivej a čekat. Jestli se to ňákým způsobem změní a jelikož ji beru jako svoji ženu, tak…

Tchán prochází s panáky a pivem.

Helena a zpěvačka Veronika jsou spolu u domu na terase.
Vojnárův hlas: Jak tu sedáváte, dámy, když odpočíváte?
Helena: Na dvou židlích, no. Na dvou židlích sedíme nebo stojíme. Někdy.
Veronika: Někdy, no.
Helena: Já vůbec nevim, jestli jako to zvládnu říct. (pauza) No, já jsem taková jako že i v tom manželství žiju jakoby z lásky jinde, jo. A vždycky to tak bylo a bylo to vždycky platonický, já jsem věděla, že bych svýho muže nikdy, nikdy s nikým nepodvedla, protože on je moje láska, je to jediný muž mýho života, nejúžasnější. Ale vyskytla se jedna láska, která je jiná, jako, ňák mi to tentokrát dost dobře nejde, asi tak, nejde mi to tak jako odmítat a držet to v platonický rovině jenom třeba. Tak znám jednu bytost, která je hrozně moc úžasná, nádherná, křehká, a … je to ona! Prostě. Takže to asi stačí.
Veronika začne zpívat La luna nosotro, s Helenou se smějí.
Veronika: Helenka mě prosí, ať tohle hlavně nezpívám. No, stačí, se stydím.
Zní La luna nosotro (v podkresu).
Veronika: La luna nosotro znamená „měsíc uprostřed nás“.
Helena: Ona nemá mě.
Veronika: My spolu vůbec to…
Helena: My spolu nic nemáme.
Veronika: Absolutně nepřichází v úvahu to…
Smějí se.


Profil k filmu na webu České televize

Helena Marie (1983) a Petr (1977) jsou manželé, mají spolu jednoho malého syna. Žijí v Litomyšli a doma se na televizi nedívají. O inzerátu vysílaném v České televizi se tak dozvěděli na návštěvě u babičky a řekli si: „Hurá, jedem!“ „My jsme sem nepřišli s žádným velkým příběhem, ale naopak s naším obyčejným příběhem. Není to nic přelomového, převratného, u čeho se bude člověk smát až se bude za břicho popadat neb naopak brečet, ale je to obyčejný příběh obyčejných lidí.“ Vedle ostatních účastníků castingu s jejich mnohdy tragickými osudy vyhlíželi Petr a Helena nečekaně harmonicky a bezproblémově; téměř to vypadalo, že nebude o čem natáčet.

Pak se ale ozvala „jedna zanedbaná věc z minulosti“ a všechno bylo jinak. Jejich příběh tak kromě jiného ukazuje i to, že ve světě lidí nikdy nic není zcela pevné, natožpak definitivní. Oni s tím ovšem bojují velmi statečně.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..