Václav se na castingu připravuje na své vystoupení před kamerou.

Vedle Václava je jeho kamarád Jan.

Václav: Ježiš, já mám nervozitu, to je hrozný! To nevím, jestli tohleto zvládnu, Honzíku.
Jan (šeptem): Já myslím, že bys tam měl…
Václav: Jo?
Jan: Hlavně se nedívej do kamery a hlavně se nezapomeň usmívat.
Václav: Už můžu jít?

Václav jde před bílé pozadí a mluví tam:
Já pocházím z rodiny loutkoherců, což znamená, že jsme jezdili ve dvou maringotkách, jedna z nich sloužila jako spací pokoj a kuchyň, druhá pro náklad loutek a divadla. No a vždycky jsme jezdili takhle od místa k místu, od vesnice k vesnici, přijeli jsme na místo, kde jsme postavili divadlo a odehrály se jedno, dvě představení denně. Najednou takhle tatínek mě vzbudil, asi po roce, a říká mi – kluku, vstávej, nemáme tady maminku. Tak jsem vstal a říkám – a kde je maminka? No maminka nám utekla. A já říkám – a co budeme dělat? No budeme hrát divadlo dál, sami dva. A já řikám tatínkovi – ale já nic neumím. No tak já tě to, neboj se, všechno naučím. Takže takhle jsme jezdili s tatínkem asi dva roky, kdy prostě potom tatínek onemocněl a vlastně odešel, že jo. Takže potom jsme ještě hráli divadlo asi dva roky se sestrou, a tím to vlastně skončilo. Potom jsem šel pracovat do Škodových závodů Mladá Boleslav, kde jsem pracoval asi patnáct let, a pak jsem začal podnikat.

Během Václavova vyprávění sledujeme i barevné záběry, jak maskérský štěteček líčí dětského herce Ondru Rydvala (ten bude později v hrané scéně představovat Václava v dětském věku). V pozadí zní hlas protagonistky Olivie – Já jsem šťastná! Dolíčený Ondra Rydval, zní ženský hlas – Jé, vidíš to?
Také přišly záběry na Václava, snímaného zpovzdálí přes štáb, a na protagonisty Josefa, Helenu a Petra.

Kostymérka upravuje Václava, on drží mobil a mluví: Dobrý, tak já ti zavolám… jo, čau (ukončí hovor). Manželka… hledá pojistku (směje se).
Kostymérka mu upravuje kalhoty, zastrkává košili. Někdo zopakuje: Hledá pojistku.
Maskérka líčí Václava, barví mu obličej na bílo.
Maskérka: Elektrickou, nebo životní?
Václav: Životní. Jedním tahem.
Maskérka + Václav: Tou malířskou štětkou.


Předchozí scénaDalší scéna


 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..