Černobílá hraná scéna z Václavova dětství.
Je noc. Václav (který zde hraje svého tatínka) spí v maringotce v posteli, vedle něho spí Ondra Rydval (který zde hraje malého Václava). Olivie (v roli maminky Homolkové) si svléká noční košili, je nahá, jen v ponožkách, obléká si halenku, otevírá dveře maringotky, vychází ven. Je vidět její tetování. Je slyšet štěkot psů.
Kolem maringotky pokračuje na silnici a přes ní do polí – vidíme tedy záběry z úplného začátku filmu, ale nyní jsou černobílé.
Následně po silnici projede moderní auto, které se v zobrazované době (šedesátá léta) nevyskytovalo. Olivie pokračuje dál do pole, v trávě jsou slyšet cvrčci. Do toho zní hlas Václava:
No, Maminka utekla do Mladý Boleslavi za ňákým pánem, já jsem ho teda moc neznal, to byl pán, kterej snad jezdil s náklaďákem.
Václav pokládá na stůl v restauraci krabici, otevírá ji, bere z ní obraz a mluví:
To jsem vzal kvůli vám, pane režisére, abyste to viděl. To jsou ty loutky (ukazuje zarámovaný obraz s loutkami), jak jsem vám sliboval.
Ivan Vojnár (jen hlas): To je to vaše divadlo, co jste hrál s tatínkem?
Václav: Ano, ano, a já jich tam mám víc, takže vám to vytáhnu po jednom. Jo (ukazuje fotku – 3 loutkoherci – zřejmě rodiče a on, už stejně velký, jako rodiče – vedou 6 loutek). Tohleto byly vlastně ty… ty první loutky, ty byly asi 40 centimetrů vysoký, od toho Adamce, od profesora Adamce.
V restauraci vidíme i pár dalších lidí – režisérovu asistentku Katku Zochovou, Václavova kamaráda Jana.