Tomáš je v lese a mluví:

Ta inspirace je všude kolem, a já když se kouknu do počítače, tak tam mám ňákejch sto rozdělanejch textů, kde mám načrtnutej nápad, o čem by to mohlo bejt, sto dalších mám na různejch papírech… Takže vlastně já tu inspiraci nehledám, já ji tak ňák chytám (mezera, kdy nemůže najít vhodná slova) chytám kolem sebe, nebo vstřebávám, tak, jak postupně přichází. Dalo by se to říct možná tak, že jsem jako taková houba, která neustále leží ve vodě, a pak stačí ji zvednout, zmáčknout a vyždímat to, co za tu dobu nasála.


Předchozí scéna – Další scéna


Komentář ke scéně:

Hezké bylo to o té houbě. Kdybych si chtěl najmout textaře, oslovilo by mě to. Autoři, kteří „hledají inspiraci“, na mě nepůsobí důvěryhodně.  Ondřej K, divák z Chomutova

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..