Pohled na okno svítícího bytu, žaluzie v okně vypadají jako linky, za nimi je vidět nejasná postava. Následuje pohled na holku v kulichu, jak zavírá kontejner a odchází.
Tomáš v pokoji přichází k posteli.
Tomáš: Tohle je můj útulnej pokojíček.
Sedá si na postel.
Ivan Vojnár (jen hlas): Proč jste mezi nás přišel na ten konkurz?
Tomáš: Proč jsem přišel na konkurs? Můžu takhle sedět, jo? Je to v pohodě?
Ivan Vojnár (jen hlas): Jak vy se cítíte dobře.
Tomáš: Já se cejtím nejlíp v posteli, protože já v posteli de facto dělám úplně všechno – píšu, poslouchám hudbu, čtu… No proč jsem přišel na konkurs? Protože… Já se rozmluvim, to je v pohodě, já jsem takovej…
Ivan Vojnár (jen hlas): Nic se neděje.
Tomáš: To přece jenom nemám každej den, tohleto, takže… ale to bude v pohodě, já se rozmluvím… (následuje několik sekund ticha)
Následují tři Tomášovy věty, každá snímaná z jiného úhlu, z čehož je patrné, že jde o útržky, které spolu byly dohromady spojeny uměle.
Tomáš:
No, negativismus, no, prostě že určitý věci jsou daný, člověk jako s tim nic moc neudělá, musí tak nějak lítat v těch systémech, který jsou tady zavedený…
…že já vlastně jsem byl tak jako strašně maximalistickej, že jsem chtěl úplně nejvíc, že jako díky tomu jsem nic neměl, jo.
Dá se říct, že člověk měl obavy jako úplně skoro ze všeho, jo, teďka prostě prošel a minul nebo potkal ňákýho já nevim člověka viděl v dálce a teďka se bál, než k němu dojde, aby mu ten člověk něco neudělal , jo.
Během povídání zabere kamera i tapetu noční ulice na zdi. Také se objeví fotka čtyřčlenné rodiny z Tomášova dětství, následně fotka desetiletého Tomáše.
Tomáš je v učebně na Konzervatoři J. Ježka, mluví vesele:
Teďka příhoda… teďka příhoda z dětství. Tak jsem se rozhod´, že se pověsím, ale to bylo takový strašně trhlý věšení. Já jsem přišel do kuchyně, teďka jsem sundal ze zdi z hřebíčku ňákej obraz, kterej jsme tam měli, vzal jsem si židli a za poutko od košile jsem se pověsil na ten hřebíček. A teďka jsem se ňák… ňák jsem tam stál a meditoval jsem nad tím a ňák jsem si prostě nedokázal podtrhnout tu židli.