Pavel se svou přítelkyní sedí v restauraci u stolu spolu s jiným párem.
Na stole jsou rozložené fotky.
Pavlova přítelkyně: Tady jak jsme si vybírali ten začátek úplně, zespoda ten pozemek (ukazuje).
Pavel: To je… fotka, taj jsou někde i jiný fotky.
Druhá žena: V krásném místě. Bylo víc zájemců o ten pozemek, no.
Zní harmonium.
Pohled na různé fotky – rozestavěný dům, pozemek, a další. Zní Pavlův hlas:
Králové patří na kopec, to je to, co tvrdím.
Pavel stojí u kotle ve svém rozestavěném domě a mluví:
Vlastně moje budoucí paní maminka, která jednou stejně bude moje paní maminka, protože si Helenku vemu, dřív nebo pozdějc, tak jednou říkala po ránu – dej si sladký, nebo dejte si sladký, my si vykáme, dejte si sladký. Já říkám – ne, ne, ne. Ona prej – to je…, to je energie, to je důležitý pro tělo. Já říkám – ne, ne, ne, v žádném…, já jsem energie!
Záběr z jiného úhlu:
Pavel:
Já jsem monogamní muž, pro jednu ženu, která si to zaslouží, kterou miluju a milionkrát jí to vrátím. Je to Helenka, to jsem řek´, a prostě ona mi dala absolutní svobodu, já jsem člověk, kterej svobodu potřebuje.
Katka Zochová (asistentka režiséra): Mně přijde, že to máte všechno hrozně hezky srovnaný, je to rozumný.
Pavel: Mám, mám, mám to v palici velice dobře srovnaný.
Katka: No a máte tam taky ňákou chybu v tý palici?
Pavel: No určitě jo, ale člověk na sobě ty chyby nevidí, ty ho třeba potkaj, a já můžu říct jedno – v životě všechno to, co jsem udělal, bych asi neměnil, všechno to, co jsem udělal, i když to nebylo dobrý, tak já to za správný považuju, protože jsem prošel absolutně vším.
Pavel je v koženém obleku v domě, který staví, vyjde z místnosti, zavře za sebou dveře.
Ivan Vojnár (jen hlas): Pavle, kde je přítelkyně tvoje?
Pavel: V nemocnici. Jedu pro ni dneska.
Ivan Vojnár (jen hlas): Co jí je?
Pavel: No má problémy se střevama, velký.
Moje přítelkyně, když ji něco bolí, vlastně říká – vem mi bolest, jo (směje se). Makám na všech frontách, (leze na štafle) na to, aby člověk postavil barák, musí být dva lidi, on a ona. A já jsem toho druhýho člověka, já jsem ho našel, nebo on si našel mě, potkali jsme se.
Během vyprávění se změní záběr – Pavel, za ním je rozmazaná jeho přítelkyně, Pavel otáčí hlavou do strany, ona se usmívá, Pavel se otáčí až na ni.