Dívá se do kamery. Za ní je vzadu rozmazaně vidět její manžel Jan.

Zvuk harmonia. Je slyšet nejprve jen hlas Olivie, následně se objevuje a vypráví před bílým pozadím.

Olivie:
Otec nás opustil, když mi byly tři roky, oženil se, měl novou rodinu a já jako malá holčička už jsem věděla v pěti letech, co chci dělat. Chtěla jsem strašně bejt herečkou a zpěvačkou.
A maminka mě přihlásila do hudební školy umění pro začátečníky, ale stala se taková věc, že jsem se narodila s matematickým handicapem. Místo vlastně toho, aby mě maminka vzala k nějakýmu psychologovi, kde by prostě zjistili jako tu mojí dysfunkci matematickou, tak si našla nového partnera, otčíma, s kterým měla potom jako dítě, když mně bylo těch 12 let, nebo 10 let, a já jsem vlastně šla do tý 4., 5. třídy a začala jsem propadat z matematiky. Ve třetí, ve čtvrtý, v pátý třídě matka prostě si myslela, že se nechci učit, že na to kašlu, prostě bila mě, trestala mě, na přání toho otčíma, kterej mě zesměšňoval, a zakazovala mně vlastně hudbu, zakazovala mně herectví, kam jsem tajně chodila, do divadla školního a tak. A prostě to došlo tak daleko, že když jsem propadla z matematiky už v šestý třídě, v sedmý, že bych se jako nedostala do osmý třídy dál, tak se rozhodli, že…, že mě dají do zvláštní školy. A matka řekla: holt se vyučíš kuchařkou, nedá se nic dělat, jseš hloupá, nejde ti matematika, tak si budeš prostě zpívat nebo si budeš někde hrát, prostě nedá se nic dělat, a otčím mě ponižoval, zesměšňoval mě, že budu mejt nádobí mezi cikánama.

Během povídání snímala kamera i na některé přítomné účastníky castingu – protagonisty Ingrid, Josefa, Václava, manžela Olivie Jana, produkční Galinu Šustovou a další.


Předchozí scénaDalší scéna


 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..