Olivie a Tomáš si povídají v lese.
Olivie: Jaký jsi měl z toho pocit, mě zajímá. Jestli jsem se ti ňákým způsobem třeba jako nezhnusila nebo nevzdálila nebo nepohoršila?
Tomáš: Ne. Jako já to beru tak, že to jako je věc každýho, jo. Když prostě tě to baví fotit, tak jako si to foť, já osobně bych na to nebyl, protože na to nemám ani vybavení, ale když prostě to někoho baví…
Olivie: Počkej, počkej, vybavení… Počkej, teď tě zarazím, to mě zajímá, jak jako vybavení?
Tomáš: No vybavení… No jako ty jseš… ty jseš modelka, jo, nebo něco, ale prostě já kdybych svlík´ tričko, tak to by jim praskly čočky.
Záběr z jiného úhlu:
Tomáš: Já z toho nemám problém, jo, že bych jako si myslel, že jsem ňákej… ňákej jako vychrtlej a že kvůli tomu ženský na mě neletěj, to já neřeším ženský, jo. Já jsem o tom mluvil spíš z toho pohledu, jak se hodím pro komerční ňáký focení aktů, jo.