Olivie a Tomáš vcházejí do dveří učebny na Konzervatoři J. Ježka. Uvnitř čeká Jan, manžel Olivie.
Olivie: To jsem zvědavá, hele, cos teda jako vyplodil, protože jako už z toho tejden nespím, jo. Jsem zvědavá, co pro mě máš.
Jan: Pojďte sem, pojďte sem, ono je tady málo místa, musíte se tady s Tomášem srovnat (ukazuje na židle v místnosti).
Tomáš: Jo, ale já si teda to… já si vezmu… já bych si to měl někam strčit, asi do kapsy nejlíp (jde si vzít odněkud zřejmě židli, Olivie s Janem něco nesrozumitelného říkají).
Jan: Tajdle je pultík, kdyžtak si to můžete dát na ten pultík.
Olivie a Tomáš sedí na židlích, Tomáš drží desky s textem, Jan stojí vedle nich.
Tomáš: Mám v podstatě dvě sloky a refrén.
Olivie: Fajn.
Tomáš: S tím, že ale u některejch míst mám otazníky, protože tam ty dlouhý, krátký…
Olivie: Je to na hodně dlouhý tóny, viď.
Tomáš: To je taková ta melodie… taková lahůdka, no.
Olivie: Můžu se podivat? Já se bojím (zakrývá si oči).
Tomáš: Na text? No vždyť já ti to tady celou dobu už takhle nastavuju, abys viděla.
Olivie: Ne, já se bojím.
Tomáš: Neboj se.
Olivie: Tak můžu? Tak jo, tak jo (kouká do textu). No…
Tomáš: No neříkal bych hop ještě, dokud nedojdeš k refrénu…
Olivie: No, aby mi to vyšlo, počkej… Zář na sídlištích (nejprve čte, pak to i do mikrofonu zazpívá, zpěv přechází do dalšího záběru).
Zář na sídlištích, zas končí den, a ten příští…