Olivie a Ingrid si povídají na terase galerie Mánes.

Olivie: Už to je mně nepříjemný, říkat – první manžel. Nevadí, dobře, ale zlámaná očnice, nos, klidně, žebra, to řeknu, kopání v těhotenství, ale jako ňáký věci…
Ingrid: To je šílený!
Olivie: No, holka, to bylo hodně hustý.
Ingrid: Máš za sebou?
Olivie: Kopání v těhotenství? Já ti toho hajzla vykopu z břicha!
Ingrid: Ne, přímo mě nekopal, ale bylo mu absolutně jedno, že jsem těhotná.
Olivie: Mě kopal před lidma (naznačuje, jako že byl na hlavu).
Ingrid: Hodil na mě vázu, to už bylo potom, to už bylo potom po těhotenství.
Olivie: To jsi řikala, to je strašný!
Ingrid: V těhotenství hodil po mně kudlu, když jsem si hladila břicho – co to děláš, ty krávo, jako, co to děláš, to.. No já řikám: to je moje dítě, já si ho hladím… No a nejseš náhodou na hlavu, nejseš cvok?
Olivie: Víš, co on mně řek´? Že to dítě není jeho, že mi ho vykope z břicha. Málem se mu to povedlo.
Ingrid: Zahejbal mně.
Olivie: Jo?
Ingrid: Šla jsem s břichem, šla jsem přesně v šest hodin, jsem šla do obchodu počítat tržby, a on přesně v šest hodin, abych to věděla, a najust, aby mě opravdu… abych já jsem měla nervy na provaze, tak on si tam vedl milenku a na tý naší posteli spolu šukali, rozumíš?
Olivie: A proč s tebou měl dítě?
Ingrid: No proč… No udělal mně dítě a já jsem si ho nechtěla nechat vzít. No proč si s tebou udělal dítě, že jo?


Předchozí scéna – Další scéna


 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..