Josef je doma, má v náruči psa.

Ivan Vojnár (jen hlas): Můžeme dál?

Josef: Jo, jo, jo, pojďte, tady už máte nachystaný místa.

V obýváku sedí Josef se psem a jeho rodiče.
Táta: No, sedmá nebo šestá nebo… třída. No tak přišel kluk dom, a ještě byl na základku, a v podstatě s brekem, měl rozbité brýle a ve třídě měli dost takového gaunera jednoho, takovýho rváče a ten ho právě napadl vlastně, a i o ty brýle takhle přišel.
Máma: No já vám to asi řeknu tak. Já jsem od narození neslyšící na obě uši, a mám tím pádem postiženou dceru taky. No na třídní schůzky většinou chodil manžel.
Josef: Já sám za sebe jsem se za tohle styděl, se někomu svěřit, protože jsem si říkal, že je to moje chyba, že si musím pomoct sám, a až hodně, hodně později jsem se dozvěděl, že jsem se už dřív měl někomu svěřit, že to byl ten hlavní problém. Já jsem se prostě styděl sám za to, že jako chlap si s tím nedokážu poradit.
Máma: Co s tím naděláte, no, tak…

Josef:
To mi taky řikala kamarádka, co studuje psychologii, nebo studovala, že když třeba někdo trpí šikanou, nebo tak, tak aby vlastně tadyto vůbec snesl, že vlastně má různé ty věci, aby se neuzavřel úplně do sebe. Protože někteří to páchají sebevraždou taky, jsou takové případy. Takže ten člověk si vymyslí ňáký svůj alternativní svět, aby prostě to nějak překonal. A někdo třeba skrz ten oheň. Já třeba teďka ten oheň alternuju na to, že třeba se věnuju hodně tomu focení, protože ten oheň má potenciál, to focení taky, a vlastně když to vezmu kolem, tak i to focení je taky o ohni, třeba když vezmu ten blesk, tak vlastně umělý blesk, taky je to… to je umělý blesk, taky je to výbojka, tak je to vlastně svým způsobem taky oheň, že. A na ten oheň si nikdo nedovolí. Že vlastně ten oheň je… že když někdo jde na ten oheň, tak prostě se spálí (Josef to naznačuje) a ten vlastně… Od tý doby se prostě zajímám o ten oheň, trošku víc.
Mám třeba benzínový zapalovač, si škrtnu a dívám se třeba, já nevím, deset minut do plamenů.

Během Josefova vyprávění jsme viděli i pohledy na jeho mámu – jak přichází do dveří, jak pije z plechovky. Zněl také zvuk harmonia.


Předchozí scénaDalší scéna


 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..