Ingrid vytahuje z kůlny jízdní kolo.
Herečka Anna Stropnická jí pomáhá.
Anna: To bylo vaše kolo?
Ingrid: Tajto bylo kolo rodiny, naší rodiny.
Černobílé hrané záběry: Anna, hrající mladou Ingrid, sedá na kolo a jede. Následně projíždí po peróně, za ní je vidět název vlakové zastávky Klášterská Lhota.
K tomu zní hlas Ingrid:
Vzala jsem kolo a jela jsem na diskotéku. Na tý diskotéce jsem poprvé viděla mýho budoucího manžela, a on tancoval s takovou jednou hezkou slečnou v bílým a díval se na mě a já říkám – ježišmarja, proč se tak na mě tak dívá, to je pěknej děvkař!
Foto mladé Ingrid, kolem ní jsou 3 muži, jeden ji drží za zápěstí.
Zní muzika, na obrazovce se objevuje titulek: …PO PATNÁCTI LETECH MANŽELSTVÍ SE DEFINITIVNĚ ROZHODLA MANŽELA OPUSTIT…
Ingrid a Anna jsou u kůlny a jízdního kola.
Ingrid vypráví:
Tak jsem mu řekla, že se s ním rozejdu, že moje cesta v budoucnu je cesta jiná, chci žít ve štěstí a v radosti, chci být spokojená, a že to vedle něho nevidim, a seděla jsem na své posteli ve svém bytě, kde jsme žili se třemi dětmi a on klečel vedle mě na kolenou, klečel (Ingrid pokleká a prosí, Anna přitom drží kolo) a prosil mě, ať zůstanu, ať to nedělám kvůli dětem, že opravdu se změní a že všecko bude jinak a já jsem mu na to řekla – nevěřím ti, slibovals mně tolikrát, za těch 15 let a nikdy jsi to neudělal, dala jsem ti šanci před třema rokama, nebo před dvouma rokama, to jsme řešili přesně tady ty věci, když byl velmi agresivní na mě a násilník. A řekla jsem – už nepovolim, nechci dál, opravdu nechci, chci jinou cestou, jiným životem. A on mi na to řekl… takhle, takhle klečel přede mnou, já jsem takhle seděla, on klečel přede mnou, a řikal – ty svině, já tě zničim!
Ingrid s baterkou ve tmavé garáži chodí, ukazuje a vypráví:
Jdu z auta a najednou v tu chvíli, protože tady byla tma, já jsem akorát viděla světlo ven, tak v tu chvíli mě někdo zatlačil tady do rohu. Tady do toho rohu zatlačil mě na zem a tady mě začali mlátit, začali mně svazovat ruce, nohy. Jak jsem byla svázaná (Ingrid vyjde před garáž, kouká, chvíli pomlčí)… tak jsem se stejně bránila, ale bohužel jsem se neubránila, já jsem jen cítila, jak mně teče krev, a když pak mě zatlačili dolů a byla jsem tam u toho kola, tak prostě v tu chvíli mě napadlo ňáká spásná myšlenka. A ten člověk jeden, ten gauner, na to slyšel a řiká – ty máš peníze tady? A já řikám – ne, já je mám doma. Ale on se toho chytnul a šel k tomu druhýmu, ten stál tady, jenže pak přišli zpátky a pak mě celou narvali do igelitovýho pytle, začali mě znova svazovat.
Tady odsuď mě nesli oba dva tou úzkou cestou a tadyhle byl kufr a dávali mě do kufru. Jenže já jsem se do toho kufru už nedostala, a najednou, jak jsem spadla na zem, tak slyšim švistot. Já jsem se postavila, vyskákala jsem z tý ven, z tý garáže, a tady jsem strašně řvala – o pomoc, o pomoc, o pomoc. Já jsem měla celej obličej černej v modřině, vlasy mě zešedivěly, vlasy jsem měla takhle hrůzou, ty mně stály tři dny, dneska už vim, co to je, když se řekne, že když prožiješ hrůzu, tak ti stojej vlasy hrůzou na hlavě.