Oba jsou vidět v detailu u cihlové stěny studia ČT.
Helena se objevuje před bílým pozadím.
Helena:
My v podstatě jsme sem nepřišli s žádným velkým příběhem, ale naopak s obyčejným naším příběhem, že to není nic přelomovýho, převratnýho, u čeho se člověk bude smát, až se bude za břicho popadat, nebo naopak brečet.
Vedle Heleny se objevuje Petr.
Petr:
Cestoval jsem docela dost dlouho a byl jsem ve státech a najednou přišla taková ta příležitost, která…, o který jsem si nechával tak jakože zdát docela dost dlouho, a to byl výlet na Nový Zéland. A k výletu na Nový Zéland přišla…, přišel jeden takovej okamžik v životě…
Helena:
Když to takhle Petr začal, tak nás dal dohromady vlastně člověk, kterýho já jsem znala úplně přes jinou rodinu, a tak dále, my jsme chtěli jet oba dva sami se někam podívat a tenhleten Jindra řekl – pojede s tebou jeden můj kamarád (Helena pokládá ruku Petrovi na rameno), já jsem řikala – né… Vypadalo to asi tak, že jsme se ze začátku strašně nechtěli (zasměje se).
Petr:
No dalo by se říct skoro, ty jo, tak jako že z mýho trošičku zájmu o astrologii vyplývá, že zrozenec panny, čímž je ona, a zrozenec ryb jsou znamení naprosto nevhodný pro praktický život v životě.
Během vyprávění přišly občas záběry na další účastníky castingu, protagonistu Milana, protagonistu Josefa, který pije brčkem nápoj z krabičky. Také pohled na štáb – Ivana Vojnára, kameramana, Tomáše Bojara, Katku Zochovou.
Petr jde po schodišti domů, mluví, vejde do dveří bytu.
Petr:
Já jsem kousek z vesnice tady odsaď, ňáký tři kilometry, a manželka je z Havlíčkovýho Brodu, takže jsme tady přistěhovaní do Litomyšle.
Objeví se jejich malý syn, Petr mu řekne – podívej, máme návštěvu. Objevuje se i Helena, zdraví se se štábem.
Helena:
Mě by to taky docela zajímalo, ta vaše koncepce toho, protože jsem tak jako hledala, co ta cinematerapie, co to je, a tak jako jakou vy máte vizi by mě docela zajímalo, jestli to není tajemství.
Záběr na synka, jak kouká na televizi, posléze uvidíme i detail jeho obličeje, v rohu je vidět kytara a buben, přijdou i pohledy na Petra a Helenu, jejich byt.
Petr:
No víceméně takový to první promluvení na kameru, musim přiznat, že jsem byl strašně nervózní. Poprvý když jsme tam přišli a byla tam taková ta atmosféra těch lidí, který maj jakýsi očekávání a do něčeho jdou a nevědí do čeho…
Helena:
No my jsme tam šli spolu nakonec, že jo, to bylo takový rozhodování.