Eva jde ve větru polní cestou kolem stromů a mluví:
Manžel asi měl taky trochu starosti v práci, takže se on stáhnul k televizi, mně zůstaly děti, a když přišel z práce v těch půl pátý utahanej, a měl všeho plný zuby, tak…, tak se věnoval dětem, snažil se mi pomoct, a já místo toho, abych to chápala jako klad, že se chce těm dětem věnovat, tak…, tak jsem ho možná nevhodně popichovala, nebo spíš snažila jsem se ho mít pro sebe, a nějak jsme se tehdy rozhádali a celý se to pak vleklo i dál.
Ú, fuj, kapky!
Rozprší se…