Pohled na silnici z předního okna jedoucího auta. Zní harmonium. Hlas Anny. Během povídání se záběry změní a jsme u Anny doma, ona mluví:
No tak jsem přišla klidně domů, a on nikde. A to bylo asi tak půl dvanácté. No a říkám si: tak toto teda není v pořádku. Už jsem zase byla taková nervózní, říkám si: tak do dvanácté budu čekat, o poslední metro když půjde, tak snad se objeví. Čekala jsem do půl jedné – nic, dvě hodiny – nic, no a už pak lehla jsem si, no a já se dávám do alfa stavu, když něco chci vědět. No a já jsem tam jako něco viděla, ale to víte, neberte jako že jsem nějaká prostě ta bosorka, nebo jak se tomu řiká, ale prostě já mám asi tak vyvinutou fantazii, že ta moje fantazie zapracovala a já jsem ho viděla v Bohnicích, jak vystoupil z autobusu a někdo ho zezadu napadnul, rozbil mu hlavu a on padnul, no a odtáhli ho za takový keř. Já jsem ho tak viděla, že není ještě mrtvý, ale jako v bezvědomí že je.

Pohled na dálnici z předního okna jedoucího auta, zní harmonium, potom hlas Anny. Následně jsme zase u ní v bytě, ke konci povídání opět na dálnici, tentokrát v mlze. Anna mluví:
Znovu měla jsem sen. A zdálo se mi, že zas stál ve dveřích a plechovku s pomerančovým džusem měl v ruce. No a šel jako ke mně, ale to byl sen, a teďkon jak se otevírá džus jako na dvou stranách, tak že byly tam ty dirky a… a on šel ke mně s tím džusem a začal mi kapat po kapkách na peri, jak jsem spala. No a tedkon já jsem vyskočila, já jsem to olízla, ale já jsem takové hořké cítila, už jsem byla vzhůru. A úplně tak šíleně hořké bylo. Podívám se na hodiny, přesně 2 hodiny 30 minut bylo. A já si říkám – tak, to byla poslední jeho myšlenka na mě, takže jsem si to vysvětlila, ten sen, že se přišel jako se mnou rozloučit a že tedkon umírá.


Předchozí scéna – Další scéna


 

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..