Anna sedí u stolu ve svém bytě, směje se a mluví:
Je to zajímavé, že? A já vám nelžu, já vám říkám jenom prostě skutečnou pravdu. 7. listopadu bude 20 let, ano, ano, dvacáté výročí smrti manžela. Pořád to stejně bolí. Já jsem si nenechala po manželovi absolutně nic, jedinej jeden hrneček (postaví ho na stůl), ten ještě pořád mám.
Jsou zlý lidi a jsou hodný lidi. Já si myslím, že víc je tých dobrých.
Během povídání jsou vidět i černobílé záběry s herečkou Aničkou Stropnickou, která ztvárňovala mladou protagonistku Annu – nejprve v bílém saku, pak v černých šatech na ramínka, jak si sedá ke stolu před sklenici od piva.
Je vidět i protagonistka Anna, jak se pohybuje po bytě, fotky na stole, na nichž byl manžel Anny s nějakými pány, a záběr na obraz letících labutí.
Anna před černým pozadím:
Ivan Vojnár (jen hlas): Setkáváte se někdy se zlými lidmi?
Anna: To taky, ale tým zlým lidem se vyhýbám. Jako náhle zjistím prostě, že… a já to zjistim hodně rýchlo, protože já mám tu dobrou intuici, takže velmi rychle odhalím člověka…