Nejsem žádný „brácha“ Olivie Žižkové, jak se to prohlašuje ke konci filmu.
Scéna, kde mě Olivie Žižková nazývá svým bráchou, byla do filmu zařazena i přes můj výslovný nesouhlas a nestojím si za ní. Byl jsem do ní narychlo vmanévrován všudypřítomnou kamerou – přišel jsem na natáčení a Olivie se ke mně vrhla a začala prohlašovat, že jsem její nový brácha. Zkrátka situace, kdy se člověk před kamerou neodhaluje, ale kamera z něj násilím strhává šaty.
Olivii jsem sice rád poznal, vážím si její důvěry ve mě, ale nepoznal jsem ji tak moc, abych něco podobného veřejně prohlašoval. Během natáčení filmu jsme se setkali párkrát, a ani později jsme nebyli v kdoví jak intenzivním kontaktu.
Paní produkční, kterou jsem během natáčení žádal o vyřazení této scény z filmu (z výše uvedených důvodů), mi sdělila něco v tom smyslu, že scéna souvisí s příběhem Olivie, a mě se vlastně zas až tolik netýká. A režisér mi po premiéře filmu řekl, že nechápe, co mi na tom vadí, a že se tedy omlouvá, ale prý kdyby ve filmu tato scéna nebyla, nabouralo by to dle úsudku celého štábu pocit, jakého ve mně Olivie získala dobrého přítele.
Já jsem toho názoru, že pokud se něco takového dává do dokumentu, měl by to být postoj obou zúčastněných a měli by s tím oba souhlasit.
Tento článek v budoucnu doplním ještě o další odstavce.