Film Cinematerapie, který režíroval Ivan Vojnár, se natáčel od začátku listopadu 2008 do začátku září 2009. Premiéra v kinech byla v dubnu 2010. 

Krátce před premiérou dostali protagonisté e-mail od režiséra Ivana Vojnára a produkční Galiny Šustové, ve kterém stálo: „Celé další pokračovaní Cinematerapie je teď na Vás. Režisér autorsky uchopil Vaše příběhy, poskládal je vedle sebe, vyjádřil svůj subjektivní názor. Postupně předává slovo Vám – protagonistům filmu. Nyní můžete před veřejností odpovídat a vyjadřovat se k uplynulému procesu. Vše ostatní je již věcí diváků a jejich vlastní interpretace. Je zřejmé, že film nastolí mnoho otázek a vyvolá živou diskusi – ať už mezi diváky nebo samotnými protagonisty. Naší snahou je proto vytvořit na webových stránkách filmu pro takovouto diskusi prostor a nechat jednotlivé příběhy žít dál vlastním životem.“

Webová stránka filmu Cinematerapie však časem zanikla, což jednoho večera zjistil protagonista Tomáš Choura. Rozhodl se opuštěnou doménu zakoupit, starat se o ni (o čemž informoval režiséra i produkční), shromáždit zde dostupné informace o filmu, přizvat další protagonisty a s dobrým úmyslem pokračovat v duchu výše citovaných vět. 

Najdete tu i něco jako mapu filmu – celý film ve 117 kilobajtech, rozepsaný scénu po scéně. Jednotlivé scény můžete komentovat. 

Stránka také doplní informace o filmu, zveřejněné např. na webu České televize nebo Česko-Slovenské filmové databáze. Nabídne zajímavosti ze zákulisí a dozvíte se tu i věci, které zůstaly běžnému divákovi skryty a nikde jinde se o nich nedočtete. 

Například tyto:

1. Záměr filmu byl divákům a recenzentům při vstupu Cinematerapie do kin prezentován úplně jinak, než protagonistům na začátku natáčení. Více v článku Řekněte nám svůj příběh a my vám z něho uděláme problém

2. Ivan Vojnár nesledoval se štábem protagonisty Cinematerapie deset měsíců, jak se v materiálech o filmu uvádí, ale podstatně kratší dobu. 

3. Skutečné životní příběhy protagonistů byly v mnoha případech osekány tak, aby pasovaly do určitých typových šablon.  

4. Film obsahuje spoustu uměle stylizovaných scén, které jsou prezentovány jako přirozené. 

5. Film je tendenčně sestříhaný tak, aby protagonisté působili divně a problematicky. A spousta věcí je záměrně zkreslených. Např.  Tomáš Choura není žádný bratr Olivie Žižkové, ani „adoptovaný“ a scéna, kde ho Olivie prohlašuje za svého bratra, se do filmu dostala dokonce i přes jeho výslovný písemný nesouhlas. Více o tom píše v článku Bráchou proti své vůli. Šárka z Vinohrad nikdy nebyla jeho dívka, i když ve filmu byla takto prezentována. A do filmu si nepřišel řešit žádný svůj problém (ačkoliv se o protagonistech v mnoha zdrojích psalo jako o těch, kteří si před kameru své problémy řešit přišli).  Více se dozvíte i v Tomášově stanovisku, které zveřejnil na svém webu i na dalších místech při příležitosti televizní premiéry filmu. A pokud připojí své názory i další protagonisté a tvůrci, bude tento web ještě více zajímavější.

Příjemnou četbu!

Komentáře, názory a postřehy k filmu můžete psát buď přímo pod jednotlivé články nebo na e-mailovou adresu 

cinematerapie@cinematerapie.cz

Filmový plakát Cinematerapie. Film režíroval Ivan Vojnár.
Filmový plakát Cinematerapie. Film režíroval Ivan Vojnár

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..